Festival Muzika Paka chodící 2008 – kultura okraje v kraji blouznivců
Tento rok připravuje občanské sdružení Open Art první ročník festivalu Muzika Paka chodící 2008 (24. května 2008). Projekt volně navazuje na Festival Muzika Paka, který se odehrával po dvanáct let ve zdejším městečku (Nové Pace). Rozhodli jsme se zde třináctý ročník již neuskutečnit, jelikož se domníváme, že se místo (město) za ta léta jistou strnulostí a rutinou vyčerpalo a i tvůrčí práce a spolupráce se vytrácela.
Protože nechceme slevovat z „kultury okraje“ a zařazovat stále více programových bloků přijatelných pro širší publikum, rozhodli jsme se „odejít za humna“. Nechceme skončit jako kulturní podnik v uzavřené, přestože léty snad osvědčené, formě a proto se snažíme vyvést návštěvníka do okolí, blíže živlům. A znovu tak skrze živelnost krajiny rozproudit proces tvořivosti, za pomoci zvuků, obrazů, pohybů, slov, které z krajiny čerpají.
Na pouti, která již sama o sobě možná přiměje některé festivalové návštěvníky k obětování „zaběhnutého“, budeme oslovovat několika zastaveními-setkáními v plenéru, jež by mohla být pomyslným otevřením dveří do světa vědomí o vzájemnosti života a tvorby krajiny a života a tvorby člověka (např. performance J. Šafaříka/A. Bébarové, J. Suka ve vidochovském lomu, apod.). Naší snahou je inspirovat a vést člověka k poznávání vlastního okolí i sebe sama. Krajina skrze svou živelnost dává pocítit jistou možnost volby a záleží jen na nás, zda, případně jak, ji využijeme. Pouť bude zakončena hudebně–divadelním dýchánkem za účasti A. Kroba, divadla Na tahu a kapel DG 307, Psích vojáků, Extempore a dalších.
Jde nám o setkání lidí, jejich myšlenek, nápadů a výpadů. Domníváme se, že za pomoci živlů, z kterých nejeden umělec při tvorbě čerpá, může snad návštěvník zakusit okamžik, kdy se obraz stane zvukem, zvuk pohybem a pohyb slovem. Chceme, aby návštěvník opět poznal, že jednotlivé žánry nemusí být vymezeny, ale jsou hodny prolínání a proměny.
Účastníci se také ještě více seznámí s Podkrkonoším, s územím mezi hradeckým a libereckým krajem. A místní se setkají s uměním v prostoru, kam jinak za celý rok žádný „potulný komediant“ nezavítá. Uvidíme, jak je přijmou, dle zkušenosti jsou většinou za každé obohacení tamního života vděční.
I při této akci nechceme preferovat umění jež zaplavuje sály, ale takové, které je schopno skrze své pnutí putujícímu cosi sdělit. Na okraj se dostalo třeba pod tíhou touhy po „sdělení nesdělitelného“, to ale neznamená, že je méně podstatné a hodné opomíjení. Tomuto umění chceme umožnit stát se „dveřmi“ mezi světy poznaného, k zamyšlení vedoucího a inspiraci vzbuzujícího, které se alespoň jednou do roka, kdesi v krajině snad otevírají…
Festival není určen pro jasně vymezenou věkovou, minoritní či majoritní skupinu, je pro ty, kteří přijdou a budou mít odvahu a vůli vstoupit…
„Pojďte s námi za humna“, tentokráte do Borovnice.
V Borovnici v restauraci “U Myšáka„ uvidíte a uslyšíte – od 15.00 mluvené slovo režiséra “Divadla Na tahu„ Andreje Kroba a obnovenou premiéru Havlovy “Audience„ od téhož divadla. Dále od 19.00 ve vaše oko i ucho vstoupí Sváťa Karásek, Pavel Zajíček a DG 307, Psí vojáci s Filipem Topolem, Extempore s Neduhou a i něco podivného navíc.
Těšíme se, někteří vyjdou z Paky, jiní zase odjinud. Jak to tak chodí. A někteří nevyjdou vůbec, ale přesto se všichni sejdeme v Borovnici.
Začátek v 15.00 (U Myšáka), předtím je možné se zastavit ve Vidochovském lomu (po pravé straně u silnice Horka–Borovnice, nedaleko pod Šturmovým kopcem), kde můžete objevit, co sem vepsala sama příroda či lidé… Den “před„ tedy v pátek proběhne večer animovaných filmů též v restauraci „U Myšáka“ od 19.00 + hudební vystoupení.
Případní zájemci o výlet z Paky do Borovnice, pište na e–mail chocho@post.cz, budete informováni o čase a místě…
Pár vět z krajiny
Takový krutý, tvrdý kraj. Větry tu tence fičí,
na každém kopci vdechuješ éthéry stále řidčí.
Žravý ti denně, břitký vzduch do prsou v chůzi bodá,
z rozsedlin jako by vytryskla ledová skalní voda.
Jako by tvoje myšlenky načechral vítr živý,
vyčistil dálky duchovní, hloubky i perspektivy;
jako bys byl schopen rukama dosáhnout téměř nebe,
jako by věčnost svíjela závoj svůj kolem sebe.
Brzký tu soumrak nadchází. Zmnožení světla stínem,
amethyst slunce zhasíná vysoko nad Levínem,
prázdnotou polí rozsévá nesmírně plaché svity,
tak jako den i večer zde bez jakés intenzity.
Jan Opolský, Horská noc, 1931, úryvek